Pronájem automobilu v zahraničí bývá sjednáván rychle, často až na přepážce letištní autopůjčovny a v cizím jazyce. Nájemce přitom zpravidla nepodepisuje pouze jednoduchou jednostránkovou nájemní smlouvu. Součástí smluvního vztahu mohou být také všeobecné obchodní podmínky, pojistné podmínky, rezervační potvrzení, ceník doplňkových služeb a předávací protokol.
Právě v těchto dokumentech bývají upraveny finančně nejvýznamnější otázky: spoluúčast při poškození vozidla, výše kauce, dodatečné poplatky, odpovědnost za škodu nebo oprávnění autopůjčovny zatížit platební kartu nájemce. Před podpisem proto nestačí zkontrolovat pouze cenu a dobu pronájmu.
Jednotná evropská úprava neexistuje
Evropská unie nemá zvláštní právní předpis, který by komplexně upravoval krátkodobý pronájem automobilů. Na smlouvu však dopadají obecná pravidla ochrany spotřebitele, zejména směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů a dále pravidla o rozhodném právu obsažená v nařízení Řím I a pravidla mezinárodní soudní příslušnosti podle nařízení Brusel I bis.
Standardní smluvní podmínky musí být v rámci Evropské unie formulovány jasně a srozumitelně. Individuálně nesjednané ujednání, které v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, může být podle čl. 3 směrnice 93/13/EHS nepřiměřené, a tedy pro spotřebitele nezávazné. Nejasnosti tak mají být vykládány ve prospěch spotřebitele.
To však neznamená, že lze smlouvu bez obav podepsat a následně spoléhat na spotřebitelskou ochranu. Přeshraniční vymáhání práv může být časově i finančně náročné. Nejúčinnější ochranou proto zůstává důkladná kontrola smlouvy před jejím uzavřením.
Kdo je smluvní stranou?
Při rezervaci přes internetový portál je nutné zjistit, zda zákazník uzavírá smlouvu přímo s autopůjčovnou, nebo pouze využívá služeb zprostředkovatele. Zprostředkovatel obvykle provede rezervaci, ale samotné vozidlo poskytuje místní autopůjčovna. Na jeden pronájem se tak mohou vztahovat dva odlišné soubory smluvních podmínek a to rezervační podmínky zprostředkovatele a nájemní a pojistné podmínky autopůjčovny.
Ve smlouvě nebo potvrzení rezervace musí být jasně uveden název a sídlo pronajímatele, kontaktní údaje pro reklamace a informace o tom, kdo odpovídá za vrácení plateb či řešení škodní události.
Pozornost je třeba věnovat také tomu, zda při převzetí vozidla není zákazníkovi předložena smlouva s jinou cenou nebo jinými podmínkami, než jaké obsahovala původní rezervace.
Přesné označení vozidla
Internetová rezervace se zpravidla vztahuje na kategorii vozidla, nikoli na konkrétní značku a model. Formulace „nebo obdobné vozidlo“ poskytuje autopůjčovně možnost přistavit jiný automobil.
Smlouva by měla vymezovat alespoň podstatné vlastnosti objednaného vozidla, zejména:
· velikost a kategorii vozidla,
· počet míst,
· typ převodovky,
· druh paliva nebo pohonu,
· požadovanou výbavu,
· případně velikost zavazadlového prostoru.
Je-li některá vlastnost pro zákazníka rozhodující, například automatická převodovka, počet sedadel nebo pohon všech kol, měla by být výslovně uvedena v rezervaci nebo potvrzena autopůjčovnou písemně. Při převzetí se do smlouvy nebo předávacího protokolu doplní konkrétní vozidlo, jeho registrační značka, stav kilometrů a množství paliva.
Celková cena a dodatečné poplatky
Jedním z nejdůležitějších údajů je celková cena pronájmu. Nájemce by měl ověřit, zda cena uvedená ve smlouvě odpovídá rezervaci a zda zahrnuje všechny povinné poplatky.
Smlouva nebo připojený ceník mohou obsahovat další platby, například za převzetí vozidla na letišti, převzetí nebo vrácení mimo provozní dobu, dalšího řidiče, dětskou sedačku, navigaci nebo zimní výbavu nebo nadměrné znečištění a další.
Podle pravidel vycházejících ze směrnice 2005/29/ES musí být spotřebitel před uzavřením smlouvy jasně informován o hlavních vlastnostech služby, celkové ceně a povinných poplatcích. Evropská komise výslovně uvádí, že například povinná platba za nádrž paliva může být součástí celkové ceny, o níž má být zákazník informován již od počátku rezervace.
Obezřetnost je namístě u ujednání, která autopůjčovně umožňují cenu jednostranně měnit nebo dodatečně účtovat neurčitě vymezené „administrativní náklady“.
Kauce, blokace prostředků a platební karta
Smlouva by měla uvádět:
· výši kauce,
· způsob jejího zajištění,
· okolnosti, za nichž může být čerpána,
· lhůtu pro uvolnění blokace,
· pravidla pro případné stržení částky z karty.
Autopůjčovny často vyžadují kreditní kartu vystavenou na jméno hlavního řidiče. Skutečnost, že zákazník zaplatil rezervaci debetní kartou, ještě neznamená, že bude stejná karta přijata také pro složení kauce.
Nájemce by měl zkontrolovat, zda smlouva neopravňuje autopůjčovnu k zatížení karty bez dostatečného vymezení důvodu a bez doložení vzniklého nároku. Zvláštní pozornost vyžaduje oprávnění účtovat později zjištěné škody, pokuty, mýtné nebo administrativní poplatky.
Je vhodné požadovat, aby autopůjčovna před stržením částky zákazníka informovala a poskytla mu příslušné podklady, zejména fotografie, protokol o poškození, fakturu za opravu nebo vyúčtování poplatku.
Pojištění není totéž co úplné vyloučení odpovědnosti
Každé pronajaté vozidlo v Evropské unii musí být kryto povinným pojištěním odpovědnosti za újmu způsobenou třetím osobám. Tuto oblast upravuje směrnice 2009/103/ES ve znění směrnice (EU) 2021/2118. Povinné pojištění však samo o sobě nekryje škodu na pronajatém automobilu ani všechny nároky autopůjčovny vůči nájemci.
Smlouva může obsahovat označení jako:
· CDW – Collision Damage Waiver,
· LDW – Loss Damage Waiver,
· TP – Theft Protection,
· „full coverage“ nebo „zero excess“.
Tato označení nejsou vždy používána jednotně. Nemusí jít o klasické pojištění, ale pouze o smluvní omezení odpovědnosti nájemce vůči autopůjčovně.
Ze smlouvy musí být zřejmé:
· jaké události jsou kryty,
· jaká je maximální spoluúčast,
· zda se spoluúčast uplatní na každou škodu zvlášť,
· které části vozidla jsou z krytí vyloučeny,
· zda jsou kryty náklady na odtah, administrativu a dobu odstavení vozidla,
· za jakých okolností nájemce o ochranu přichází.
Mezi časté výluky patří poškození pneumatik, disků, skel, střechy, podvozku nebo interiéru, použití nesprávného paliva, ztráta klíčů, řízení neoprávněnou osobou, jízda mimo povolené komunikace nebo pozdní oznámení nehody.
Pokud je doplňkové pojištění sjednáno prostřednictvím rezervačního portálu, je nutné zjistit, zda škodu hradí přímo autopůjčovně, nebo zda musí zákazník nejprve zaplatit požadovanou částku a následně žádat o její refundaci. Druhá varianta nemá zpravidla vliv na výši kauce požadované autopůjčovnou.
Oprávnění řidiči
Velice často si při půjčení auta neuvědomujeme, že jej nemůže řídit jen tak někdo. Smlouva musí přesně určovat, kdo smí vozidlo řídit, tedy musí vymezovat okruh oprávněných řidičů. Řízení osobou, která není ve smlouvě uvedena, může znamenat porušení smlouvy a zánik sjednaného omezení odpovědnosti. Ve smlouvě by měl být uveden každý, kdo bude vozidlo skutečně řídit, i kdyby šlo pouze o krátkou část cesty.
Územní omezení a překročení hranic
Nájemní smlouva obvykle stanoví území, na kterém lze vozidlo používat. Pokud zákazník plánuje cestu do jiné země, musí ověřit, zda je taková cesta povolena.
Smlouva může:
· některé země zcela vylučovat,
· vyžadovat předchozí písemný souhlas,
· ukládat přeshraniční poplatek,
· omezovat pojistné krytí,
· zakazovat přepravu vozidla trajektem,
· zakazovat jízdu po nezpevněných cestách nebo v určitých oblastech.
Doporučujeme proto informovat autopůjčovnu o plánovaném překročení hranic již při rezervaci, aby bylo zajištěno potřebné pojištění, doklady a asistenční služby
Ústní souhlas pracovníka pobočky nemusí být při pozdějším sporu dostatečný. Povolení k cestě do jiné země je proto vhodné uvést přímo ve smlouvě nebo získat písemně.
Limit kilometrů a zakázané způsoby užívání
Smlouva musí stanovit, zda je počet kilometrů neomezený, nebo zda se za překročení limitu účtuje další částka. Podmínky mohou zakazovat zejména jízdu mimo veřejné nebo zpevněné komunikace, tažení přívěsu, kouření nebo přepravu zvířat a nebo cestu do určitých oblastí. Porušení těchto povinností může vést nejen ke smluvnímu poplatku, ale také ke ztrátě pojistného krytí nebo omezení odpovědnosti.
Palivová politika
Smlouva musí jednoznačně určit, s jakým množstvím paliva zákazník vozidlo přebírá a v jakém stavu je má vrátit. Nejběžnější jsou režimy full-to-full – převzetí i vrácení s plnou nádrží, same-to-same – vrácení se stejným stavem paliva a full-to-empty – nádrž se hradí předem a vozidlo se vrací pokud možno prázdné.
U režimu full-to-empty je nutné zjistit cenu paliva, výši servisního poplatku a to, zda se vrací částka za nespotřebované palivo. U režimu full-to-full je třeba ověřit, zda smlouva vyžaduje tankování v určité vzdálenosti od pobočky a předložení účtenky.
Smlouva by měla rovněž určit cenu účtovanou za chybějící palivo. Nepřiměřeně vysoký paušální poplatek může být z hlediska spotřebitelského práva problematický. Spotřebitel se může setkat se situací, kdy se v rámci potenciálně nepřiměřeného ujednání ocitne v situaci, kdy je vedle ceny chybějícího paliva účtována neúměrně vysoká sankce.
Stav vozidla a předávací protokol
Předávací protokol je významnou součástí smluvní dokumentace. Měl by obsahovat všechna existující poškození, stav tachometru, množství paliva, stav pneumatik a kol, seznam předané výbavy, počet klíčů a samozřejmě datum a čas převzetí.
Nájemce by neměl podepsat protokol, který neodpovídá skutečnému stavu vozidla. Každé poškození je vhodné nechat do protokolu doplnit a potvrdit pracovníkem autopůjčovny. Současně se doporučuje pořídit fotografie nebo video vozidla, a to včetně střechy, skel, disků, pneumatik, interiéru, stavu paliva a tachometru. Stejným způsobem je vhodné zdokumentovat automobil při vrácení. Tento postup doporučuje také Evropské spotřebitelské centrum
Fotodokumentace nenahrazuje předávací protokol, ale může být zásadním důkazem při sporu o dodatečně tvrzené poškození.
Vrácení vozidla a pozdní odevzdání
Zcela zásadní je, co se obsahu smlouvy týče samotné vrácení zapůjčeného automobilu. Smlouva musí přesně určit místo, datum a čas vrácení vozidla. Je třeba zjistit, zda se uplatňuje toleranční doba, kdy se účtuje další den pronájmu, zda je možné vrácení mimo provozní dobu, kdo nese odpovědnost za vozidlo do jeho faktického převzetí autopůjčovnou, jak bude potvrzeno řádné vrácení.
Nejbezpečnější je vrátit vozidlo v provozní době a vyžádat si podepsaný výstupní protokol. Ten by měl potvrzovat stav vozidla, počet kilometrů, množství paliva a případnou absenci nového poškození. Při vrácení mimo provozní dobu může smlouva stanovit, že nájemce odpovídá za vozidlo až do jeho kontroly zaměstnancem autopůjčovny. Takové ujednání pro něj představuje zvýšené důkazní riziko.
Pokuty, mýtné a administrativní poplatky
Nájemce zpravidla odpovídá za dopravní přestupky, parkovné a mýtné vzniklé během doby pronájmu. Autopůjčovna může vedle samotné pokuty účtovat administrativní poplatek za předání údajů příslušnému orgánu nebo zpracování výzvy. Smlouva by měla uvádět výši administrativního poplatku, způsob informování zákazníka, oprávnění zatížit jeho platební kartu, dobu, po kterou mohou být platby dodatečně účtovány. Administrativní poplatek autopůjčovně zpravidla nenahrazuje samotnou pokutu. Zákazník proto může obdržet samostatný platební požadavek také od příslušného orgánu.
Rozhodné právo a příslušný soud
Smlouva často obsahuje volbu práva státu, ve kterém má autopůjčovna sídlo, a doložku o příslušnosti místních soudů. Taková ujednání je nutné číst ve spojení s evropskými pravidly ochrany spotřebitele.
Podle čl. 6 nařízení Řím I může volba cizího práva za stanovených podmínek spotřebitele zbavit ochrany, kterou mu poskytují kogentní ustanovení práva jeho obvyklého bydliště. Tato ochrana se však uplatní zejména tehdy, pokud podnikatel svou činnost v zemi bydliště spotřebitele vykonává nebo na ni svou činnost zaměřuje. Český spotřebitel se proto nemůže automaticky dovolávat českého práva u každé smlouvy uzavřené přímo v zahraničí.
Obdobně články 17 až 19 nařízení Brusel I bis upravují zvýšenou ochranu spotřebitele při určování příslušného soudu. Jsou-li splněny podmínky spotřebitelské smlouvy, může spotřebitel žalovat podnikatele také u soudů místa svého bydliště. Ani toto pravidlo se však neuplatní automaticky na každý pronájem uskutečněný v zahraničí.
Ujednání o rozhodném právu a příslušném soudu proto není vhodné považovat za pouhou formalitu.
Kontrolní seznam před podpisem
Před podpisem nájemní smlouvy by měl každý zákazník ověřit, zda:
1. cena odpovídá původní rezervaci,
2. zná všechny povinné a možné dodatečné poplatky,
3. je jasně uvedena výše kauce a způsob jejího uvolnění,
4. rozumí rozsahu pojištění, spoluúčasti a výlukám,
5. jsou ve smlouvě uvedeni všichni řidiči,
6. je povolena cesta do všech plánovaných států,
7. zná limit kilometrů a palivovou politiku,
8. předávací protokol zachycuje všechna existující poškození,
9. zná postup při nehodě, poruše nebo odcizení,
10. smlouva přesně stanoví místo a čas vrácení,
11. obdržel úplné znění smlouvy a všech použitelných podmínek.
Nájemní smlouva na automobil v zahraničí není pouze potvrzením ceny a termínu. Jde o soubor dokumentů, který rozděluje rizika mezi autopůjčovnu a nájemce a určuje, jaké částky mohou být zákazníkovi dodatečně účtovány.
Největší pozornost je třeba věnovat ustanovením o kauci, pojištění, spoluúčasti, výlukách, škodách, palivu, překročení hranic a vrácení vozidla. Zákazník by neměl podepisovat smlouvu, která se liší od rezervace nebo jejíž obsah není schopen spolehlivě posoudit.
Důkladná kontrola smluvní dokumentace a přesné zachycení stavu vozidla mohou později rozhodnout o tom, zda bude možné dodatečně účtovanou částku úspěšně reklamovat.
Pokud se v souvislosti s pronájmem vozidla v zahraničí dostanete do sporu nebo si nebudete jisti svými právy, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář.
Autor: Mgr. Adéla Melicherová