Konkurenční doložka představuje smluvní ujednání, jehož cílem je ochránit podnikatelské zájmy jedné strany před nekalou soutěží ze strany druhé. Obecně se rozumí závazek, kterým se jedna strana omezuje ve své konkurenční činnosti ve prospěch druhé. V praxi se nejčastěji setkáváme s konkurenčními doložkami u vztahů zaměstnanec–zaměstnavatel a v obchodních vztazích (např. v smlouvách o obchodním zastoupení). Tyto dvě oblasti však upravují rozdílné právní předpisy – zákoník páce (dále též jen „ZP“) pro pracovní právo a občanský zákoník (dále též jen „OZ“) pro a občanské právo. Ustanovení § 310–311 zákoníku práce a § 2518 občanského zákoníku se proto liší v náležitostech, rozsahu i důsledcích konkurenční doložky. Následující text popisuje zvláštnosti každého režimu a zásadní rozdíly mezi nimi.
Konkurenční doložka v pracovním právu (zákoník práce)
Konkurenční doložka podle zákoníku práce upravuje § 310. Za tímto účelem se zaměstnanec zavazuje, že se po skončení pracovního poměru po určitou dobu (nejdéle však jeden rok) zdrží výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo takové, která vůči němu má soutěžní povahu. Klíčové náležitosti a podmínky jsou proto:
Maximální doba trvání: ZP stanoví, že konkurenční doložka může platit maximálně jeden rok od ukončení pracovního poměru. Tato lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni skončení poměru.
Finanční kompenzace: Součástí doložky musí být závazek zaměstnavatele vyplácet zaměstnanci přiměřené finanční plnění. ZP požaduje alespoň polovinu průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. Kompenzace je splatná měsíčně zpětně, pokud strany neurčí jinak. Pokud by zaměstnavatel vyplácení odmítl nebo odepřel, má zaměstnanec právo doložku vypovědět (vizte dále).
Omezení uplatnění: Doložku lze sjednat pouze u těch zaměstnanců, od nichž lze spravedlivě požadovat omezení po skončení pracovního poměru. Musí jít o osoby, které získaly v zaměstnání významné informace, know-how či technologické znalosti, jejichž zneužití by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit podnikání. Jinými slovy, praxe obvykle vyčleňuje zvlášť exponované pracovníky (typicky vyšší management či specialisty s obchodními kontakty). Nejde tedy o univerzální nástroj a jeho použití musí být „spravedlivě požadovatelné“ vzhledem ke specifikům pozice zaměstnance.
Forma: Zákoník práce výslovně vyžaduje písemnou formu konkurenční doložky, stejně jako písemné odstoupení nebo výpověď z ní. Nedodržení písemné formy má za následek neplatnost celého ujednání.
Sankce: V praxi se často sjednává smluvní pokuta pro případ porušení zábran. ZP umožňuje zahrnout smluvní pokutu, kterou by zaměstnanec musel zaplatit zaměstnavateli, jestliže by porušil zákaz konkurenční činnosti. Zaplacením smluvní pokuty přitom zaniká povinnost zaměstnance z konkurenční doložky. Výše pokuty musí být přiměřená povaze získaných informací a zájmu, který ochraňuje. Tato možnost zajišťuje zaměstnavateli kompenzaci a zároveň dává zaměstnanci právo „vykoupit se“ z omezení výdělkem (pochopitelně za cenu pokuty).
Možnost odstoupení a výpovědi: Zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. Po skončení vztahu již takovou možnost zákon přímo nevztahuje. Naopak zaměstnanec může konkurenční doložku vypovědět v případě, že mu zaměstnavatel nedodrží smluvní povinnost poskytnout vyrovnání. Pokud zaměstnavatel neuhradí vyrovnání (nebo jeho část) do 15 dnů po termínu splatnosti, může zaměstnanec doložku výpovědí zrušit. Konkurenční doložka tím zaniká prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi.
Zákaz u určitých osob: ZP výslovně zakazuje uplatnit konkurenční doložku u pedagogických pracovníků škol a sociálních zařízení. To je jedna z mála explicitně vyloučených kategorií.
Shrnuto, konkurenční doložka podle zákoníku práce slouží k dočasné ochraně zaměstnavatele po skončení pracovního poměru. Právě po skončení poměru je zaměstnanec omezen v činnosti, která by byla s podnikáním bývalého zaměstnavatele totožná nebo soutěžní. Zaměstnavatel ovšem nesmí dané omezení uvalit požadovat libovolně – soudy často vyžadují přesné vymezení zakázaných činností a prokázání skutečného zájmu na ochraně. Porušení závazku vede ke smluvní pokutě či dalším právním důsledkům.
Konkurenční doložka v občanskoprávních vztazích (smlouva o obchodním zastoupení)
Obecná úprava konkurenční doložky v občanském právu se nachází v § 2975 OZ, avšak pro smlouvy o obchodním zastoupení platí zvláštní pravidla v § 2518 OZ. Podle § 2518 si strany mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku zastoupení nesmí na určeném území nebo vůči určenému okruhu osob vykonávat činnost s konkurenční povahou vůči podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou zastoupený sám vykonával. Klíčové rysy tohoto režimu jsou:
Vymezení rozsahu: Doložka musí obsahovat vymezení územní působnosti nebo okruhu osob (zákazníků), na které se vztahuje. Např. lze uvést konkrétní regiony či segment zákazníků. Předmět zákazu zpravidla odpovídá činnostem, které zastoupený vykonával pro zastupujícího. Tento detail zajišťuje, že zákaz je konkrétní a neomezující na jiné oblasti.
Délka trvání: Na rozdíl od pracovní smlouvy je u obchodního zastoupení zákonným limitem maximálně dva roky po skončení zastoupení. Konkurenční doložka sjednaná na dobu delší než dva roky je neplatná. Do této dvouleté lhůty lze však vymezit i kratší dobu (např. 1 rok), je-li to pro podnikání zastoupeného dostatečné.
Nepovinnost finanční kompenzace: Na rozdíl od zákoníku práce občanský zákoník v tomto ustanovení neukládá povinnost poskytnout kompenzaci. Zástupce tedy ze zákona nedostává žádnou „odměnu“ za to, že je po skončení smlouvy omezen v činnosti (není to obdobou vyrovnání ve formě platné u zaměstnanců). To neznamená, že by smluvní strany nemohly ujednat jakoukoliv finanční protihodnotu, pouze zákon sám za to nestanoví minimální částku. V praxi se proto často navrhuje alespoň odškodnění, aby bylo ustanovení vzájemně vyvážené.
Omezení soudem: Pokud je konkurenční doložka sjednána nad rámec nezbytně nutné ochrany zastoupeného, může ji příslušný soud na návrh omezené strany zúžit. Tzn. pokud by zákaz po zániku byl neúměrně přísný, soud jej může zpřesnit (např. omezit geografickou oblast nebo dobu). Tato možnost zajišťuje jistou pružnost proti absolutní neplatnosti v případě přehnaných omezení.
Sankce za porušení: Ve smlouvě o obchodním zastoupení se obvykle sjednává smluvní pokuta za porušení konkurenční doložky. I zde platí zásada přiměřenosti vyplývající z ustanovení pro smluvní pokuty. Za porušení může vzniknout nárok na smluvní pokutu a navíc nárok na náhradu škody. Na rozdíl od pracovního práva však úhradou smluvní pokuty závazek zaniká jen podle dohody stran.
Forma a jiné náležitosti: Zákon o obchodním zastoupení sice nevyžaduje pro konkurenční doložku zvláštní formu mimo běžný požadavek, že smlouva o obchodním zastoupení je zpravidla písemná. Na rozdíl od zákoníku práce však chybí explicitní sankce neplatnosti za formální nedostatek konkurenční doložky. Důraz by měl být kladen na pečlivé definování území, okruhu zákazníků i zakázaných činností.
Stručně řečeno, konkurenční doložka v občanskoprávních vztazích poskytuje ochranu podobného druhu jako u zaměstnavatelů, ale s jinými limity. Maximální délka je dva roky a klíčová je výslovná definice oblasti a osob, na které se zákaz vztahuje. Jako protihodnota není daná ze zákona žádná povinnost platit, proto je důraz na recipročním vyvážení ujednání. Například lze zohlednit vyšší provize či jiné motivační prvky pro zástupce, aby se vzdání části obchodních příležitostí alespoň částečně vykompenzovalo.
Zásadní rozdíly mezi oběma režimy
Obecně lze konkurenční doložky podle zákoníku práce a občanského zákoníku srovnat takto:
Dotčený vztah a zákon: ZP (§ 310–311) se týká výlučně zaměstnaneckého poměru. Občanský zákoník (§ 2518) se uplatní na smlouvu o obchodním zastoupení (tj. vztah OSVČ nebo společnosti jako zastupitel). Pro jiné typy smluv (např. spolupráce podnikatelů) by platila obecná úprava nekalé soutěže (§ 2975 OZ).
Rozsah zákazu: U zaměstnance je zákaz vymezen popisem konkurenční činnosti bez udání konkrétního území či okruhu klientů. Zaměstnanec nesmí vykonávat práci „shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo mající soutěžní povahu“. U obchodního zástupce se naopak zákon požaduje uvedení určitého území či skupiny osob, na které se zákaz vztahuje. Jinými slovy, zaměstnanec je omezen v rámci „libovolné konkurence“, zatímco zástupce má zákaz zaměřen konkrétněji (např. určitý region či segment trhu).
Doba trvání: U zaměstnance je maximální doba 1 rok od konce poměru. U obchodního zástupce je zákonná hranice 2 roky. Pro zaměstnance nelze ujednat delší dobu (byla by neplatná). Rovněž u zástupce platí, že překročení 2 let činí doložku neplatnou.
Povinnost kompenzace: U zaměstnance je zákoník práce nařizuje poskytnout peněžité vyrovnání (minimálně 1/2 průměrného výdělku za měsíc). U zástupce žádná taková povinnost ze zákona neplyne. Pokud je doložka se zástupcem uzavřena, musí být tedy kompenzace sjednána výslovně (např. v podobě vyšší provize, mimořádné odměny nebo odškodného). Z praxe platí, že bez určité protihodnoty je dohoda nevyvážená.
Forma: ZP vyžaduje písemnou formu doložky. V občanskoprávní úpravě žádná formální podmínka není, ale doporučuje se písemně začlenit ji do smlouvy o zastoupení.
Spravedlivost: ZP (§ 310/2) klade podmínku spravedlivosti požadavku na omezení (tzn. doložka smí být uzavřena jen „s takovým zaměstnancem, od něhož to lze spravedlivě požadovat“ vzhledem ke znalostem a informacím). Občanský zákoník takové omezení nezná. Obchodní zástupce může konkurovat, i když nenabyl žádných zvláštních informací.
Sankce za porušení: V obou režimech lze ujednat smluvní pokutu. U zaměstnance jejím zaplacením zaniká závazek. U zástupce zákon nic takového neupravuje automaticky a smluvní pokuta působí jen jako další povinnost, pokud není součástí zvláštní úpravy smlouvy.
Možnost ukončení doložky: Zaměstnanec může doložku vypovědět, pokud nedostává dohodnuté vyrovnání. U zástupce podobný institut zákon nezná, avšak obdobné mechanismy lze smluvně ujednat. Na druhou stranu může soud podle občanského zákoníku konkurenční doložku u zástupce jakkoliv omezit (či zrušit), pokud se ukáže být neúměrná. U zaměstnanců soud rozhodně nesníží ani nezruší ujednanou smluvní výši kompenzace.
Přehledně lze tedy doporučit vždy uvádět v dokumentu, zda se jedná o konkurenční doložku z dohody se zaměstnancem či obchodním zástupcem. Rozsah zákazu, dobu trvání, nutnost kompenzace i formální náležitosti se podle toho zásadně liší. V podstatě platí, že konkurenční doložka podle ZP zatěžuje spíše zaměstnance, zatímco dle OZ vyvažuje pozice zástupce i zastoupeného (dva roky bez automatické kompenzace musí zastoupený „zaplatit“ někde jinde, například zvýšenou provizí).
Praktická upozornění při sjednávání konkurenční doložky
Při formulaci konkurenční doložky je třeba dbát na pečlivé dodržení zákonných požadavků a na její vyváženost. Mezi nejdůležitější body patří:
Písemná forma: Pokud uvažujeme konkurenční doložku pro zaměstnance, musí být vždy ve psané podobě. Totéž platí pro její vypovězení nebo odstoupení. U obchodního zástupce je sice smlouva obvykle písemná, ale pro jistotu je vhodné doložku formulovat jasně ve smlouvě o zastoupení.
Výstižné vymezení činnosti: Zakázané aktivity by měly být definovány konkrétně. U zaměstnance zpravidla stačí uvést, že nesmí vykonávat činnosti „shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele“ nebo obdobné. U zástupce je třeba uvést konkrétní činnosti (ideálně které dělal pro zastoupeného) i území/okruh osob. Rozhodně se vyvarujte příliš širokých a neurčitých frází, které by mohly být soudu zdánlivě nesrozumitelné. Specifikujte např. obor produktů, cílové klienty nebo geografické regiony.
Délka trvání: Pohlídejte zákonné limity. U pracovních smluv nemůže být konkurenční doložka delší než 1 rok. V obchodním zastoupení naopak ne delší než 2 roky. Při nedodržení těchto lhůt je doložka neplatná. Proto se ujistěte, že datum začátku omezení je správné (obvykle den následující po ukončení pracovního poměru či zastoupení) a zpracujte dobu plnění do 1 roku/2 let.
Kompenzace (pro zaměstnance): V konkurenční doložce zaměstnance musí být přesně stanoveno peněžité vyrovnání. Zákon vyžaduje min. 1/2 průměrného měsíčního výdělku zaměstnance za každý měsíc zákazu. V textu smlouvy si proto uveďte, jak se bude výše určovat (ideálně přímo odkazem na průměrný výdělek) a kdy se platba uskuteční. Doporučujeme také vyznačit sankci za nevyplacení (tj. že zaměstnanec může doložku zrušit, pokud není vyrovnání dodrženo).
Reciprocita (pro zástupce): U konkurenční doložky v občanském právu dejte pozor, aby ujednání nebylo jednostranné. Obecné zásady požadují, aby smluvní závazky z doložky byly „vyvážené“. To znamená, že pokud zástupce přijímá omezení, měli byste mu na oplátku poskytnout adekvátní protihodnotu (např. vyšší provize, bonus, učinění věcného plnění nebo jinou formu odškodnění). Pokud toto neuděláte, může se jednat o tzv. jednostranné ujednání, které je podle § 2975 OZ zakázáno.
Sankce: Ujistěte se, že případná smluvní pokuta je přiměřená. U zaměstnance zákon také spojuje zaplacení pokuty se zánikem závazku, u zástupce je možné žádat kompenzaci, ale je potřeba o tom výslovně jednat. Doporučuje se vyjádřit, zda úhrada pokuty má dodatečný účinek (např. zánik závazku) či nikoli.
Další náležitosti: Mějte na paměti, že není nutné, aby konkurenční doložka obsahovala všechny možné detaily (území, osoby, činnosti) současně, ale je nutné, aby alespoň některé byly jasné. Chybějící náležitost by dle formálního výkladu mohla způsobit tzv. zdánlivost ujednání. Nicméně realističtějším přístupem je považovat doložku za platnou pouze tehdy, je-li jasně ohraničena a oboustranně přiměřená.
Výpověď a vypořádání: Do konkurenční doložky je dobré zahrnout také výslovné ujednání o způsobu ukončení a co nastane, pokud jedna strana poruší jiné ujednání (např. nesplnění výplat po ukončení poměru). U konkurenční doložky zaměstnance je třeba myslet na institut výpovědi doložky ze strany zaměstnance. U zástupce se toto řeší individuálně, ale lze do smlouvy vepsat obdobný postup (např. podmínka pochybení na straně zastoupeného).
Celkově je klíčové, aby byla konkurenční doložka srozumitelná a vyvážená. Jak upozorňuje odborná literatura, doložku lze považovat za platnou jen tehdy, je-li mezi stranami ujednán vyvážený právní vztah. Pokud tomu tak není, hrozí, že případný spor skončí zpochybněním platnosti takového ujednání.
Obrana proti nepřiměřené nebo neplatné konkurenční doložce
Pokud je konkurenční doložka ujednána v rozporu se zákonem nebo je-li její obsah nepřiměřeně široký, existují možnosti, jak takové ujednání napadnout nebo aspoň zmírnit jeho dopady. Mezi nejdůležitější právní nástroje patří:
Formální neplatnost: Pokud nebyla splněna zákonem předepsaná forma (např. doložka nebyla písemně sjednána), je ujednání neplatné. Totéž platí, pokud zaměstnavatel při pracovních smlouvách neposkytl minimální výši peněžitého vyrovnání – takové ujednání je považováno za neplatné. U obchodního zastoupení by např. nesplnění recipročního požadavku (viz výše) mohlo vést k neplatnosti jako k nevýhodnému ujednání ve vztahu podnikatelů.
Překročení zákonných limitů: U zaměstnance lze doložku považovat za neplatnou, pokud by překračovala dobu 1 roku nebo pokud by obsahovala nekorektní formulaci mimo rámec zákona. U obchodního zástupce je napadnutelná, pokud trvá déle než 2 roky nebo je doménou zcela jinou, než jak stanovuje § 2518 OZ. Nedodržením těchto lhůt či obsahových mezí je doložka absolutně neplatná.
Nepřiměřenost a moderace soudu: Občanský zákoník (ve všeobecném § 2975 i ve zvláštní úpravě pro zástupce) zakazuje smluvní ujednání, která by ukládala stranám nepřiměřeně jednostranné povinnosti. V případě pochybností o přiměřenosti může oprávněná strana žalovat za účelem omezení nebo zrušení doložky. U zaměstnance obdobný institut neplatí, avšak i zde platí obecný princip smluvní rovnosti. Soudní praxe se při sporech zaměřuje na vyváženost a účel smlouvy.
Výkladové spory: Často také dochází k nejasnostem ohledně toho, co přesně konkurenční doložka zakazuje. Strany mohou odlišně chápat, které činnosti a které klienty doložka pokrývá. Pokud vznikne spor, obvykle se posuzuje obsah doložky co nejvýhodněji pro zavázanou stranu. V krajním případě lze doložku vykládat restriktivně: pokud má totiž být její rozsah přesně vymezen a není, může být v daném ohledu neúčinná.
Ve všech případech je obrana proti nevýhodné doložce založena na přezkoumání smlouvy podle zákonných kritérií. Konkurenční doložka v pracovním právu se opírá o přesné splnění formy, spravedlivost a dodržení lhůt. V občanskoprávním režimu zase klíčová je proporcionalita (do území, osob, času) a případná možnost soudního zkrácení. Doporučuje se vždy konzultovat znění doložky s odborníkem, aby nedocházelo k neoprávněným omezením nebo pochybám o její platnosti.
Shrnutí a doporučení
Konkurenční doložky v pracovněprávních a občanskoprávních vztazích mají podobný cíl (ochrana know-how a obchodních zájmů), ale výrazně se liší svou úpravou. Zákoník práce ukládá konkurenční doložku hlavně s důrazem na postavení zaměstnance. Stanovuje maximální dobu 1 roku po odchodu, vyžaduje povinnou peněžitou kompenzaci (minimálně 1/2 mzdy) a písemnou formu. Naopak občanský zákoník (§ 2518 OZ) u obchodního zastoupení klade důraz na přesné vymezení zákazů a limit trvání max. 2 roky, avšak neukládá automatickou finanční protihodnotu. Konkurenční doložka na jedné straně poskytuje podnikateli důležitou ochranu, na druhé straně však značně omezuje právo bývalého pracovníka či zástupce podnikat. Proto je třeba při sjednávání takových ujednání dodržovat zákonné mantinely a dbát na vyváženost.
V praxi proto doporučujeme vždy pečlivě přezkoumat formu i obsah konkurenční doložky před jejím podpisem. Je nutné ověřit, že doložka obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a že odpovídá rozdílným požadavkům konkrétního právního režimu. Nesrovnalosti mohou vést nejen k její neplatnosti, ale i k právní nejistotě v případě sporu. Zároveň ale platí, že má smysl obrátit se na právníka i ve chvíli, kdy již konkurenční doložka vstoupila v účinnost. Typicky například při jejím porušení, při neplacení sjednané kompenzace zaměstnavatelem, nebo naopak v situaci, kdy druhá strana nehradí smluvní pokutu. I v těchto případech lze mnohdy dosáhnout řešení, které zohlední zákonné mantinely a reálné možnosti obrany. Vždy je proto vhodné nechat si konkurenční doložku odborně posoudit, ať už jde o její návrh, platnost, vymahatelnost nebo způsob řešení vzniklého sporu.
Autor: Mgr. Lucie Pařízková