S příchodem letních prázdnin se každoročně objevují dotazy rodičů, zda mohou s nezletilým dítětem vycestovat do zahraničí bez přítomnosti druhého rodiče, případně zda je k takové cestě nezbytné opatřit si jeho písemný souhlas. Obdobné otázky vyvstávají také v situacích, kdy dítě cestuje s prarodiči, jinými příbuznými nebo například v rámci školních, sportovních či jazykových pobytů.
Na první pohled se může jednat o poměrně jednoduchou otázku. Odpověď však není zcela jednoznačná. Český právní řád obecně nestanoví povinnost mít při každém krátkodobém vycestování dítěte do zahraničí písemný souhlas druhého rodiče. To však neznamená, že takový souhlas nemůže být v konkrétním případě nezbytný nebo alespoň vhodný. Vedle české právní úpravy je totiž třeba zohlednit také pravidla výkonu rodičovské odpovědnosti, právní předpisy cílového státu i praktická doporučení orgánů veřejné moci, zejména Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Cílem tohoto článku je přiblížit právní úpravu krátkodobého vycestování nezletilého dítěte do zahraničí, vymezit situace, kdy lze o cestě rozhodnout samostatně, a kdy je naopak vhodné či nezbytné zajistit souhlas druhého rodiče.
Rodičovská odpovědnost jako základ rozhodování o vycestování dítěte
Přestože občanský zákoník výslovně neupravuje podmínky krátkodobého vycestování nezletilého dítěte do zahraničí, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by každý z rodičů byl oprávněn o zahraniční cestě dítěte rozhodovat samostatně. Posouzení této otázky je třeba vycházet z obecné právní úpravy rodičovské odpovědnosti obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).
Podle § 858 OZ představuje rodičovská odpovědnost souhrn práv a povinností rodičů vůči dítěti, zahrnující zejména péči o dítě, ochranu jeho zájmů, zajišťování jeho výchovy a vzdělání, určení místa jeho bydliště, jeho zastupování a správu jeho jmění. Smyslem rodičovské odpovědnosti je zajistit ochranu nejlepšího zájmu dítěte a vytvářet podmínky pro jeho řádný tělesný, citový i rozumový vývoj.
Rodičovská odpovědnost náleží zásadně oběma rodičům bez ohledu na jejich vzájemný vztah či způsob výkonu péče o dítě. Skutečnost, že bylo dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, sama o sobě neznamená, že druhý rodič pozbývá oprávnění podílet se na rozhodování o významných záležitostech dítěte. Jiný závěr by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by soud rozhodl o omezení, pozastavení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti.
Tomuto principu odpovídá i ustanovení § 876 odst. 1 OZ, podle něhož jsou rodiče povinni vykonávat rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě. Zákon přitom rozlišuje mezi běžnými záležitostmi dítěte, v nichž může každý z rodičů jednat samostatně, a záležitostmi významnými, o nichž jsou rodiče povinni rozhodovat společně. Nedojde-li mezi rodiči ke shodě, poskytuje občanský zákoník mechanismus řešení v rámci § 877 OZ, podle něhož o významné záležitosti dítěte rozhodne na návrh některého z rodičů soud.
Právě rozlišení mezi běžnou a významnou záležitostí dítěte představuje při posuzování zahraničních cest stěžejní otázku. Občanský zákoník totiž nestanoví, že každé vycestování dítěte do zahraničí představuje významnou záležitost, současně však nelze dovodit ani opačný závěr. Posouzení bude vždy záviset na individuálních okolnostech konkrétního případu.
Vycestování jako významná záležitost?
Klíčovou otázkou při posuzování, zda je k zamýšlenému vycestování dítěte nezbytný souhlas druhého rodiče, je výklad pojmu „významná záležitost dítěte“ ve smyslu § 877 OZ.
Podle § 877 odst. 1 OZ platí, že „nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.“
Odstavec druhý citovaného ustanovení obsahuje demonstrativní výčet významných záležitostí dítěte, mezi něž řadí zejména určení místa bydliště dítěte, volbu vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte či nikoli běžné léčebné zákroky. Samotné vycestování dítěte do zahraničí mezi těmito případy výslovně uvedeno není.
Absenci výslovné právní úpravy však nelze vykládat tak, že zahraniční cesta nikdy nepředstavuje významnou záležitost dítěte. Výčet obsažený v § 877 odst. 2 OZ je pouze demonstrativní, a ponechává tak prostor pro posouzení dalších situací podle jejich povahy a intenzity zásahu do poměrů dítěte.
Při posuzování, zda konkrétní cesta představuje významnou záležitost dítěte, bude rozhodující zejména její délka, účel, cílová destinace, případný dopad do školní docházky dítěte, výkonu rodičovské odpovědnosti druhého rodiče či realizace jeho práva na osobní styk s dítětem. Význam může mít rovněž bezpečnostní situace v cílové destinaci nebo zdravotní stav dítěte.
Kdy je souhlas druhého rodiče zpravidla potřeba?
S ohledem na výše uvedené nelze formulovat obecné pravidlo, podle něhož by byl souhlas druhého rodiče vyžadován při každém vycestování dítěte do zahraničí. Český právní řád takovou povinnost nestanoví a vždy bude záležet na povaze konkrétní cesty a jejím dopadu do práv dítěte a druhého rodiče.
Lze však dovodit, že běžná krátkodobá zahraniční cesta rekreačního charakteru zpravidla nebude představovat významnou záležitost dítěte ve smyslu § 877 OZ. Za předpokladu, že taková cesta nezasahuje do školní docházky dítěte ani do výkonu rodičovských práv druhého rodiče, nebude podle českého práva zpravidla nezbytné disponovat jeho výslovným souhlasem. Přesto lze doporučit, aby rodiče o plánované cestě spolu komunikovali a usilovali o vzájemnou shodu, neboť právě ta představuje základní princip výkonu rodičovské odpovědnosti.
Odlišně je třeba posuzovat případy, kdy plánovaná cesta přesahuje rámec běžného krátkodobého pobytu. Jednat se může zejména o dlouhodobé studijní pobyty, opakované pobyty v zahraničí, léčebné pobyty nebo situace, kdy cesta významně zasahuje do školní docházky dítěte, omezuje výkon rodičovských práv druhého rodiče nebo je spojena se změnou obvyklého bydliště dítěte. V těchto případech již může být namístě závěr, že se jedná o významnou záležitost dítěte, o níž mají rodiče rozhodovat společně.
Vedle české právní úpravy je současně nezbytné zohlednit i právní předpisy cílového státu. Některé státy podmiňují vstup nezletilého dítěte na své území předložením písemného souhlasu druhého rodiče, a to bez ohledu na to, zda jej české právo v konkrétním případě vyžaduje. Z praktického hlediska proto Ministerstvo zahraničních věcí České republiky i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí doporučují, aby si rodiče před cestou vždy ověřili podmínky vstupu do cílové země a v případě pochybností disponovali písemným souhlasem druhého rodiče. Takový postup může významně přispět k předcházení komplikacím při hraničních kontrolách i při jednání s orgány cizího státu.
Jaké náležitosti by měl souhlas obsahovat?
Právní předpisy České republiky nestanoví závaznou formu ani obsah souhlasu s vycestováním nezletilého dítěte do zahraničí. Z praktického hlediska je však vhodné, aby z něj jednoznačně vyplývalo, kdo souhlas uděluje, koho se týká a pro jakou cestu je vydán.
Souhlas by měl obsahovat zejména identifikační údaje dítěte, zákonného zástupce, který souhlas uděluje, a osoby dítě doprovázející, není-li jí některý z rodičů. Současně je vhodné uvést cílovou destinaci, dobu pobytu, případně účel cesty, a výslovné prohlášení zákonného zástupce, že s vycestováním dítěte souhlasí.
V některých případech může být vhodné přiložit rovněž kopii rodného listu dítěte nebo rozhodnutí soudu upravujícího poměry k dítěti, zejména cestuje-li dítě s osobou, která má odlišné příjmení, nebo pokud mohou vzniknout pochybnosti o oprávnění doprovázející osoby dítě zastupovat.
Přestože české právní předpisy nevyžadují úřední ověření podpisu zákonného zástupce, některé státy mohou takový požadavek stanovit nebo jej alespoň doporučovat. Obdobně může být vhodné vyhotovit souhlas nejen v českém jazyce, ale rovněž v anglickém jazyce nebo v úředním jazyce cílového státu.
Jak postupovat, pokud druhý rodič s vycestováním nesouhlasí?
Ne vždy se rodičům podaří dosáhnout shody ohledně plánovaného vycestování dítěte do zahraničí. V takové situaci je nejprve třeba posoudit, zda zamýšlená cesta představuje významnou záležitost dítěte ve smyslu § 877 OZ. Pouze v takovém případě je souhlas obou rodičů nezbytný.
Pokud mezi rodiči nedojde ke shodě ohledně významné záležitosti dítěte, nemůže jeden z rodičů vůli druhého jednostranně nahradit. Občanský zákoník pro tyto případy stanoví mechanismus soudního rozhodování. Podle § 877 odst. 1 OZ platí, že: „Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.“
Úkolem soudu není posuzovat, který z rodičů prosazuje vhodnější řešení, ale posoudit, zda zamýšlené vycestování odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte. Při svém rozhodování soud zohledňuje zejména účel a délku plánované cesty, věk dítěte, bezpečnost cílové destinace, případný dopad do jeho vzdělávání, zdravotního stavu či rodinných poměrů, ale také to, zda cesta nepředstavuje nepřiměřený zásah do výkonu rodičovských práv druhého rodiče.
S ohledem na délku soudního řízení je vhodné řešit případný nesouhlas druhého rodiče s dostatečným časovým předstihem. Pokud je zřejmé, že dohody nebude možné dosáhnout a současně lze důvodně předpokládat, že zamýšlená cesta představuje významnou záležitost dítěte, je vhodné obrátit se na soud ještě před plánovaným termínem odjezdu.
Závěrem lze shrnout, že otázku vycestování nezletilého dítěte do zahraničí bez druhého rodiče nelze posuzovat pouze z pohledu cestovních formalit, ale také prizmatem výkonu rodičovské odpovědnosti. Ačkoli český právní řád nevyžaduje pro každou krátkodobou zahraniční cestu písemný souhlas druhého rodiče, vzájemná komunikace a dohoda rodičů představují základní předpoklad řádného výkonu jejich rodičovských práv a povinností. V případě pochybností o tom, zda zamýšlené vycestování představuje významnou záležitost dítěte, nebo pokud mezi rodiči vznikne spor, je vhodné situaci řešit s dostatečným časovým předstihem.
Každý případ má svá specifika a jeho právní posouzení se může odvíjet od celé řady individuálních okolností. Pokud si nejste jisti, zda je ve Vaší situaci souhlas druhého rodiče nezbytný, nebo potřebujete pomoci s řešením sporu mezi rodiči, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář. Rádi Vám poskytneme odbornou právní pomoc a navrhneme nejvhodnější postup s ohledem na nejlepší zájem dítěte.
Autor: Mgr. Adéla Melicherová